Klub chovatelů loveckých slídičů - Sekce retrieverů
Příprava retrívra na výstavu
Cílem každého chovatele by mělo být odchovávat jedince, kteří jsou nejen zdraví a použitelní pro práci v různých oborech lidské činnosti, ale také přiblížit je co nejvíce standardu daného pro příslušné plemeno. Jak se to chovateli daří, posuzujeme zejména na výstavách. Výstavy psů v ČR jsou organizovány podle Výstavního řádu Českomoravské kynologické unie. Rozdělují se na mezinárodní, národní, klubové, speciální a oblastní. Rozdíly mezi těmito výstavami spočívají v tom, že čím vyššího typu je výstava, tím je posuzování přísnější a jsou udělovány také vyšší tituly. Proto některé kluby, které vyžadují pro chovnost posouzení na výstavách, chtějí, aby alespoň jedna z výstav byla vyššího typu. To znamená, že nestačí, aby byl pes předveden jenom na oblastní výstavě.Jak postupovat, chceme-li se přihlásit k účasti na výstavě? Nejdříve se musíme rozhodnout, na kterou z výstav půjdeme. Dnes to již není problém. V ČR probíhá mnoho výstav psů. Kde a kdy se konají, zjistíme na internetu na nějaké internetové web stránce (např. na té naší), nebo v odborném kynologickém tisku, ve kterém bývá na začátku roku uveřejněn kalendář všech kynologických akcí u nás pořádaných a bývají zde i termíny a místa konání výstav zahraničních. Tyto termíny bývají zveřejněny i v klubových zpravodajích. S údaji o konání výstav bývají uváděny i kontaktní adresy, na které si můžeme o přihlášku napsat. Je nutno o ni napsat s dostatečným časovým předstihem, protože uzávěrka přihlášek je u některých výstav i tři měsíce před jejich konáním. Přihlášku vyplníme a zaplatíme patřičné poplatky. Jeden až dva týdny před výstavou obdržíte potvrzení přihlášky, které vás a vašeho psa opravňuje k předvedení na výstavě.Příprava na kteroukoli výstavu je stejně důležitá, jako když psa připravuji na zkoušku z výkonu. Pokud chci, aby se pes prezentoval co nejlépe a ukázal vše, co je na něm pěkného, musím mu za tímto účelem věnovat dostatek času. Mezi první a základní opatření patří naučit štěně chodit na vodítku a od malička ho učit výstavnímu postoji. Ten se nacvičuje tak, že jakmile zastavím, ihned štěně formuji do výstavního postoje. Zpravidla má štěně tendenci si sedat a právě to je na výstavě nežádoucí rušivý element. Při tomto základním výcviku využívám různé pamlsky a hodně ho chválím, aby si brzy zvyklo a necítilo se na vodítku jako za trest.Jakmile je štěně větší (ve stáří alespoň šesti měsíců) nacvičuji s ním výstavní pohyb na vodítku v kruzích směrem proti pohybu hodinových ručiček. Při tom se pejsek učí nepředbíhat a chodit rovnoměrným klusem tak, aby jeho pohyb navenek vypadal co nejpřirozeněji. U začínajících vystavovatelů je nezřídka vidět, že nemají psa v tomto směru řádně připraveného. Pes vystavovatele předbíhá, nadměrně táhne, odklání se mu od nohy a z pohledu rozhodčího se mu končetiny různě kříží. Z toho důvodu nemůže rozhodčí optimálně posoudit osování předních a zadních končetin za pohybu.Někdy se na výstavě stane, že rozhodčí nemůže hned rozhodnout. V kruhu se totiž mohou sejít jedinci obdobných kvalit. Rozhodčí nechá tedy vystavovatele v kruhu běhat delší dobu a právě při tom se nejvíce projeví trénovanost psa. Psa, který jde na výstavu „od boudy", delší pohyb do kruhu přestane brzy bavit, začne se vzpouzet, brzdit, uléhat a tím se vlastně sám vyřadí z dobrého hodnocení a nechá vyhrát soupeře exteriérově i méně kvalitního. Velký význam má také vlastní vedení psa. Nezkušený vystavovatel ve snaze, aby se pes co nejlépe předvedl, vytahuje psa na vodítku do výše. Ten se pak škrtí, snaží se dostat dolů, celý jeho projev je nepřirozený a ze strany rozhodčího těžko posouditelný.Ani výstavnímu postoji nebývá mnohdy pes naučený. Začínající vystavovatel pozoruje souseda, jakým způsobem to dělá, ale protože pes není zvyklý na doteky při opravování postoje, nepřirozeně se kroutí, brání se a výsledek je ještě horší, než kdyby ho vystavovatel nechal stát tak, jak je pes zvyklý doma. Obdobně bývá problémem dostat na oblastní výstavě psíka na podložku, na které chce rozhodčí změřit jeho výšku. Zpravidla dojde k zápasu mezi psem a pánem a většinou až na zásah rozhodčího dojde k uklidnění.Důležitým prvkem na výstavě je i to, jakým způsobem si pes nechá prohlédnout zuby. Nezřídka se stává, že majitel i rozhodčí za tímto účelem s psíkem marně zápasí. Přitom je velice snadné doma se občas podívat psíkovi do mordy, vložit mu do ní dlaň, jako při nácviku přinášení, nebo při odčervování podávat různé vitamínové preparáty přímo do mordy. Pes si zakrátko zvykne a na výstavě jsme bez problémů. Díky tomuto nácviku se mi ještě nestalo, abych měl na výstavě při kontrole chrupu potíže.Ve výstavním kruhu se především starám o svého psa. Sleduji, jak se chová a dbám na to, aby si nevšímal ostatních psů. Soused totiž může být nevrlý a při nepozornosti je rvačka hned na světě. Rozhodčí by měl v tomto případě psy vyloučit z posuzování pro agresivitu. Je to špatné, zvláště když vím, že můj pes by při jiné příležitosti neublížil ani kuřeti. Důležité je si uvědomovat, že na výstavě (obdobně jako na zkouškách z výkonu), není výsledek jen zásluhou psa, ale i zásluhou majitele, který správným vedením dokáže z minima vytěžit maximum.Úprava u jednotlivých plemen retrívraV první řadě dbáme na to, aby byl pes čistý, bez staré srsti, vyčesaný, aby měl čistý chrup, zvukovody a měl zastřižené drápy.Nejjednodušší úprava je u plemene labradorský retrívr, u kterého pouze na konci prutu ustřihneme chomáč chlupů, které tvoří jakýsi vír. Tím se konec prutu zaoblí a celý prut se opticky zkrátí. Labradorovi kratší prut více sluší, celý pes pak působí kompaktnějším dojmem.
